Rozhovor Franty Kocourka a studentů FTK UP v Olomouci

Otázky pro Frantu

• Od kdy se věnuješ cyklistice a co tě k ní vedlo?

V podstatě od 11let a závodně od 13let.. jako malej kluk jsem si u baráku (hájenka-myslivna dědova za lesní školkou u Krumsína) dělal opičí dráhu na kolo a nejednou jsem špatně najel na lávku a upadl, ale neodradilo mě to a pokračoval jsem dál. Akorát babička se mnou měla práci, věčně mě desinfikovala, než se přestěhovali do Plumlova. Tam jsem zas na kopci u kostela na hřišti lámal rekordy se skoky do dálky, ale naštěstí jsem vždy vyváznul celej. Okolí Plumlova jsem najezdil do detailu na BMX a později z Německa Harley kolo s třemi převody - parádní kolo (do teď vzpomínám) na kterém jsem začal jezdit větší vzdálenosti, Prostějov - Plumlov a Krumsín. Kolem jsem prostě žil od dětství:)

V 11 jsem se přihlásil do cyklistiky, zpočátku na kostlivci s berany a třemi převody, když ostatní viděli, že jezdím na něčem lepším, dali mi to pěkně sežrat a tak jsem toho nechal a jezdil si po svém, čili pro radost.

Vážně jsem začal závodit od 13let a od 17let jsem začínal mít menší úspěchy, které mě napomohly se dopracovat k neslyšícím. Zpočátku to bylo dost divoký, přičemž na prvním setkání formou jarního soustředění na Mallorce jsem nebyl nadvakrát v pohodě jak se zdravím, tak psychicky, prostě tam se to nějak blbě potkalo a tomu odpovídaly i výkony. Díky Čapkovi, který ve mě viděl naději, že na to mám, tak je ve vedení STK přemluvil, aby si mě zkusili a dali mi šanci se nominovat na mou první Deaflympiádu, Nakonec se to celé vydařilo, přičemž jako nejmladší účastník jsem získal pěkné umístění a to 6.místo na časovce jednotlivců. A to hlavně díky Honzovi Čapkovi, Otovi Pánskému a rodičům, kteří mě maximálně podrželi a podpořili.

2 ) Jaké jsou tvé největší úspěchy v cyklistice?

2005 - 3.místo - časovka jednotlivců 35km / Deaflympiáda v Melbourne

2006 - 3. místo - peloton 120km /Mistrovství světa - nesl. v San Franciscu

3) jaká je momentální deaflympijská úroveň silniční cyklistiky ve světě a u nás

(porovnání)?

Na vysoké úrovni s ohledem na handicap (překážkou horší rovnováha při značné únavě). Ve srovnání s intaktními sportovci jsme stále za nimi. Není nás tolik a také většina nejlepších deafprofi cyklistů nejsou v péči profesionálních týmu, či nemají profi zabezpečení. Ale dle mě v rámci možnosti jsou cyklisté se sluchovým postižením na vysoké úrovni v rámci svých možností.

4)Je pravda, že momentálně dáváš přednost více běžeckému lyžování?

Ano je to pravdou i když ta úroveň konkurence je těžší než v cyklistice, přesto jsem se na běžkách našel víc, resp. je mi to víc srdečnější:) ale o to mě i víc začala bavit cyklistika i přesto, že v cyklosezóně začínám závodit o 1-2měsíce později.

5) co tě zaujalo na běžkách a jak ses k nim dostal?

K běžkám jsem se dostal díky taťkovi a jsem mu za to moc vděčnej. Už před 10 roky v rámci zimní přípravy jsem s ním jezdil občas na běžky, ale hrozně jsem se trápil a nebavilo mě to, čili jsem běžky odsuzoval. Postupem času jsem se začal v technice a spolu kondici posouvat dopředu a našel si i tu chuť to dělat, ale nebylo to pořád ono. Přesto si dobře pamatuji, tu chvíli kdy jsem začal uvažovat o závodění na běžkách mezi neslyšícími a to je tak 8-9let zpátky, zjišťoval si možnosti, ale v tom okamžiku jsem to zavrhl (uvědomil si trápení na Jizerské 50, mazání a nic moc technika) a pokračoval v cyklistice.

Pak se stalo, že jsem se ze srandy s taťkou přihlásil na Vasaloppet (2012). Jenže ten rok jsem se podruhé narodil srážkou s autem, hluboké krvácení do mozku a tříštívá zlomenina klíční kosti, kterou jsem v nemocnici víc dorazil při vstupu po tmě na WC.

Nebyly to zrovna růžové chvíle, ale dodalo mi to sílu navíc a taky i moudrost přibyla.

Na podzim jsem se zúčastnil cyklistického etapáku okolo Tchajwanu a tam jsem se přes velké trápení překousl a našel vnitřní sílu, kterou jsem kupodivu rozvinul i na běžkách a začalo mě o to víc bavit. Dobře si pamatuji, jak jsem jel Jizerskou 50 v r. 2013

kdy jsem si vyloženě hrábnul tak na dno, že během závodu nebyl schopný sníst ani tyčinku, max 1 gel a v cíli jsem málem zvracel, ale za to výsledek parádní, neboť na to že jsem to startoval z 6vlny tak výsledek super.. Do teď na to vzpomínám a od té doby se snažím běžkám věnovat a užívám si to, i když někdy je to o totálním vyčerpání i po psychické stránce spolu s práci.

5) dá se kombinovat propojení běžek a cyklistiky- jestli běhání na běžkách přinášelo něco do cyklistiky, výhody vs. Nevýhody

V mém případě, kdy se jedná o sport mezi neslyšící, tak se to dá dobře skloubit, akorát jde o to, že v přechodném období, resp. mezi sezónou z běžek na kolo, či naopak, tak je zapotřebí dostatečný prostor na adaptaci. Odlišná koordinace pohybu, spolu s dycháním a podobně. Běžkařská sezóna spolu s přípravou je zhruba o 1-2měsíce kratší ve srovnání s cyklistickou sezónou.

7) absolvoval jsi už nějaké běžecké závody, nějaké úspěchy?

Ano a to i 1x zimní Deaflympiádu v Khanty Mansijsk 2015 na to mám do teď úžasné vzpomínky. Mimo to 4x Vasaloppet, 2x Marcialongu, 7xJizerskou 50 a další podobné závody. S ohledem na Deaflympijské disciplíny se snažím upřednostnit závody podobného typu. Což jsou kratší a výrazně intenzivní s důrazem na kvalitu techniky, čili dle toho se snažím i přípravu přizpůsobit.

8) na co teď momentálně trénuješ, čeho chceš dosáhnout, cíl

Teď v cyklistické sezóně se zaměřuji v přípravě na vrcholnou účast Mistrovství Evropy v Belgických Bruggách (kde se jezdí světově významný závod kolem Flander), takže na kostky se těším, když to přeženu, ale aspoň pro mě něco nového v cyklistice.

Zde bude pro mě velmi důležité dosažené umístění, které rozhodne, zda budu nominován na letní Deaflympiádu v Turecku, čili zda mě vezmou zpět do cyklistické reprezentace.

9) je něco, co by jsiza svojí kariéru udělal jinak?

Ano, dřív jsem to bral moc vážně a už i z povinnosti, ale teď si to spíš začínám víc užívat i když to třeba bolí víc než dřív. Když to přeženu, užívám si každého okamžiku, který se nemusí opakovat ať je pozitivní, či negativní (samozřejmě pokud možno co nejmíň negativních;) )

10) největší sportovní sen?

Můj se je, ve 4letém cyklu se zúčastnit jak zimní, tak i letní Deaflympiády a tam si hrábnout víc než na dno a výsledek už bude jen třešnička na dortu. Ovšem rád bych získal podiové umístění, ale mám respekt z Ruské konkurence, která se tím živí.

A také zároveň se pokusit v jednom roce vyhrát nějaký závod jak na běžkách, tak i v cyklistice. Nejlepší na tom je, že oba sporty mám moc rád a přičemž to umět skloubit je parádní sportovní dobrodružství:)

autoři: Tomáš Salaj a Aneta Neznajová, rozhovor byl s Frantou Kocourkem který poskytl veškeré informace.