FOTBALOVÁ A FUTSALOVÁ AKADEMIE #5

Ke karate jsem se dostala v devíti letech, a to díky mamce, přes její kamarádku, která měla syna v české reprezentaci pro „zdravé“. V té době jsem takový sport vůbec neznala, jen běžné sporty jako lyžování, jízdu na kole apod. Nabídli mi, jestli to nechci zkusit, a já, nic netušící, odpověděla, že ano. A jsem opravdu vděčná, že se to tak stalo. Ze začátku to byl spíš koníček pro zábavu. Když jsem se později dostala k závodění, chytlo mě to. Věděla jsem, že to chci dotáhnout na vysokou úroveň. A nebýt lidí, které mám kolem sebe, nikdy bych to nedotáhla tak daleko. Předtím, než moje rodiče v roce 2018 oslovili Český deaflympijský výbor, jsem závodila pouze mezi slyšícími. A díky ČDV jsem v roce 2022 měla poprvé možnost závodit mezi „svými“.

K tenisu mě přivedl můj taťka v mých 5 letech. Tenis byla jasná volba z důvodu mého handicapu, protože kolektivní sporty nepřipadaly v úvahu. Nejdříve jsme si spolu s taťkou hrávali před domem a začal jsem působil ve svých rodných Otrokovicích. Objížděl jsem různé turnaje, trénoval jsem každý den naplno a snažil se být co nejlepší. Největší zlom přišel, když mi bylo 15 let a stáhl si mě pod sebe Prostějovský klub TK Agrofert, kde jsem působil 2 roky. Zároveň mě oslovil Český deaflympijský výbor se kterým jsem mohl vyrazil na deaflympiádu do Turecka, kde se mi podařilo vyhrát zlatou medaili, kde mě vůbec nikdo neznal a nikdo žádnou medaili ode mě ani nečekal. Po 2 letech působící v Prostějově jsem si našel svého osobního trenéra a začal působit ve Zlíně. Nyní působím zpět v Otrokovicích v klubu TJ Jiskra.